Jízda autem může být někdy doslova za trest. Zejména pro toho, kdo jede za takzvaným čepičářem nebo vajíčkářem. Určitě už jste je někdy potkali.
–         Vyznačují se tím, že mají většinou na hlavě nějakou starožitnou pokrývku.
–         Dalším poznávacím znamením je neustálé brzdění.
–         Jízda „přískokem vpřed“ je doslova typická.
–         A pak jsou dva zajímavé extrémy ve způsobu sezení za volantem.
a)     Jízda s nosem přimáčknutým na čelní sklo.
b)    Jízda s neviditelným řidičem. On tam sice je, ale není vidět, protože je tak vmáčklý strachy do sedadla, že ho prostě přehlédnete. Tudíž – neobávejte se a neradujte se, nejste nějakým omylem ve slavném seriálu Knight Rider. Jen jste dostihli vyděšeného řidiče.
Je asi těžké soudit takového člověka. V dnešní době, kdy je naopak mnoho účastníků silničního provozu bezohledných.

Zkuste si vše nanečisto

Ne každý má v současné době možnost usednout za volant každodenně a získat tak potřebnou rutinu. Někomu se prostě poštěstí vzít volant do ruky jen zřídka.
–         Jak z toho ven?
Nemusíte vystupovat hned z auta, jestliže patříte právě do zmíněné skupiny. Stačí se řídit několika radami.
1)    Nesnažte se o jízdu na hraně krajnice.
·        Skrývá se tam nejvíce překvapení.
2)    Nezapínejte si rádio.
·        Zbytečně budete odvádět svou pozornost.
3)     Jestli je to možné, přiberte na cestu ještě někoho.
·        Nejlépe toho, s kým se cítíte klidně a bezpečně. Druhý „uzlíček nervů“ by vám asi příliš neposloužil.
4)    Pokud musíte jet sami, pak si povídejte.
·        Snažte se sami sobě udílet rady. Například – na co si dát pozor. nezapomenout zastavit na blížící se stopce, sledovat přechody pro chodce. 

Než však vůbec za volant usednete, asi by to chtělo zopakovat si křižovatky, značky a další náležitosti.Stačí k tomu nová učebnice autoškoly. A úplně nejlepší je nějaký přítel, který s vámi vykoná alespoň jednu zkušební jízdu.